- Snubní prsten je starý jako civilizace sama. Symbol svazku v podobě prstenu nosili už staří Egypťané.
- Ve středověku získal snubní prsten na popud církve své tradiční minimalistické podoby.
- Historie snubního prstenu pro pány se začala psát až ve 20. století.
Nejuniverzálnější a nejtrvalejší symbol manželského svazku. Svatební obřad skončí, květiny uvadnou, ale svatební prsten zůstane navždy. V mnoha rodinách se dokonce dědí z generace na generaci jako neocenitelné rodinné dědictví. Nese v sobě naději, příběhy našich předků a stává se cennou součástí rodinné historie. Jaká je ale historie snubního prstenu? Má tento tradiční prsten z drahého kovu nějakou zvláštní symboliku? Kde se vzal snubní prsten a proč ho nosíme tak, jak ho nosíme?
Obsah článku
Starověký původ snubního prstenu
Historie snubního prstenu se začala psát o něco dříve, než byste možná čekali. Přeneseme se do dávných časů, do části světa, která je často považována za místo vzniku celé lidské civilizace.
Snubní prsteny ve starém Egyptě
Existují archeologické důkazy, že první snubní prsteny si vyměňovali staří Egypťané již 4000 let před Kristem. Jejich prsteny byly vyrobeny z rákosu, kůže a kostí. Zde se zrodila věčná symbolika snubního prstenu. Tvar prstenu, který nemá začátek ani konec, představoval nikdy nekončící lásku a manželský svazek. Dokonce i zvyk nosit snubní prsten na prsteníčku levé ruky pochází z Egypta.
Snubní prsteny starých Řeků a Římanů
Řekové a Římané přijali pravidlo čtvrtého prstu od palce (prsteníčku), protože věřili, že právě prsteníček levé ruky drží žílu vedoucí k srdci. Římané ji pojmenovali Vena Amoris – žíla lásky. Římané také přinesli první kovové prsteny. Byli přesvědčeni, že železo se svou trvanlivostí a dlouhověkostí symbolizuje nesmrtelnost lásky mnohem lépe. Později se dokonce začaly na prsteny vyrývat, či spíše gravírovat různé symboly. Nejoblíbenější byla rytina dvou spojených rukou.
Středověká historie snubního prstenu
Kolem roku 900 n. l. byly snubní prsteny převzaty do křesťanských svatebních obřadů. Zdobené a kvalitní šperky však vyvolaly hněv církve, která je považovala za příliš okázalé. To vedlo k výraznému zjednodušení stylu a snubní prsteny získaly dnešní minimalistickou podobu.
V romantické Francii vznikly v tomto období tzv. gimmel prsteny. Skládaly se ze dvou do sebe zapadajících prstenů, z nichž jeden nosil budoucí ženich a druhý nevěsta. Při svatebním obřadu se tyto prsteny symbolicky spojily a navlékly nevěstě na prst.
Zajímavou změnou z tohoto období bylo přenesení rytiny z vnější strany prstenu na vnitřní. To souviselo se změnou přístupu k manželství, kdy páry začaly svazek vnímat jako něco osobního, nikoli jako právní dohodu.
20. století: první pánské snubní prsteny
Ještě na počátku 20. století byly snubní prsteny výhradní výsadou dámské ruky. Stejně jako mnoho jiných věcí se i historie snubního prstenu změnila pod vlivem světových válek. Vojáci, kteří odjížděli na frontu, chtěli mít s sebou něco trvalého, co by jim připomínalo, že doma na ně čeká milující žena. Byli to právě muži v uniformách, kteří byli průkopníky nošení pánských snubních prstenů.
Současnost snubního prstenu
Snubní prsteny jsou dnes nedílnou součástí svatebního obřadu. Většina párů na západní polokouli nosí snubní prsteny na prsteníčku levé ruky. Částečně jde o tradici, částečně o praktickou záležitost. Většina lidí je totiž praváky. Nošení šperků z drahých kovů na ruce, která není tak aktivní, má tedy své logické opodstatnění.
Zvyk čtvrtého prstu levé ruky však není univerzální. Přestože historie snubního prstenu hovoří o magické žíle lásky, v Rusku, Norsku, Dánsku, Lotyšsku, Bulharsku, Španělsku a dalších zemích světa si nevěsty navlékají prsten na pravou ruku. Moderní doba dává manželům také právo volby. Páry si dnes mohou svobodně vybrat, kde, kdy a jak budou nosit snubní prsteny. Manželství je přece svazek dvou lidí, kteří sami píší jeho příběh. Zároveň s příběhem jejich snubních prstenů.
